Proč ses jako misionářka vydala právě do Česka?

Vzpomínám si, jak jsme se v našem sboru pravidelně modlili za bratry a sestry za železnou oponou. A jako dospívající dívku mě hluboce zasáhly knihy o pronásledovaných křesťanech a o odvážných lidech ze Západu, kteří jim přinášeli pomoc i naději. V mém srdci rostla touha – možná si mě jednou Bůh použije právě tam...

Na podzim 1989 jsem strávila několik měsíců ve Švýcarsku, v Evropském centru CEF (Child Evangelism Fellowship).
Společně jsme sledovali, co se děje – a s úžasem jsme prožívali zázrak pádu železné opony.

Náš vedoucí Samuel Doherty mluvil s velkým nadšením o tom, jaké možnosti se teď otevírají pro šíření evangelia.
A já sama jsem si kladla otázku: "Pane, nemáš tam někde i úkol pro mě?"

V létě následujícího roku jsem se se Samuelem Dohertym vydala na cestu na jih Polska a na českou stranu – do Slezska.
"Uncle Sam", jak se evropskému vedoucímu CEF také říkalo, se mezitím stal mým osobním mentorem.

To léto jsem měla i několik dalších misijních výjezdů jako dětská misionářka při stanové misii – dokonce i v bývalé NDR. Vyprávět dětem biblické příběhy tak, aby je to zaujalo a aby jim zářily oči – a přivést je blíž k Ježíši – to byla moje vášeň.

Mé srdce hořelo touhou sdílet s dětmi Boží lásku a ukazovat jim, že i ony mohou mít osobní vztah s Bohem.